OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
To snad ani není možné! Jorn Lande, pro mnohé velký pěvecký objev minulého roku, toho pořád nemá dost a těsně před koncem roku nás prostřednictvím firmy Fronties Records poctil svým prvním sólovým albem. Nejříve tedy ARK, pak BEYOND TWILIGHT a teď útočí dokonce na vlastní triko. Pod vše se podepsal, vše si ohlídal, jen mix svěřil osvědčenému Tommymu Hansenovi, který dílko zabalil do moderního rockového hávu, ne nepodobnému domovskému ARŠE.
A překvapení se opět koná! Pokud očekáváte, že Lande bude těžit pouze z dobrého jména, na desku naskládá halabala něco písniček a celé to zabalí do cukrkandlu, jste na velkém omylu. Jorn je totiž nejen úžasný zpěvák, ale i schopný skladatel. Navíc se obklopil vskutku zajímavou sebrankou - šikovným kytaristou/spoluskladatelem Tore Morenem, basistou Sidem Ringsbym (ex-TINDRUM) a bubeníkem Janem Akselem, který slyší na přezdívku Hellhammer a pokud teď zbystřili všichni černokněžníci (a s nimi i kolega Shnoff), nedivím se, je to skutečně TEN Hellhammer (MAYHEM, KOVENANT). Jó, doba holt přeje křížení, tak proč by blacková duše nemohla nabouchat moderní hard rockové album? Navíc, když na bubny skutečně umí?
Hned úvodní zatěžkaná "Tungur Knivur" se táhne jako parní vlak, ze kterého temnota přímo stříká na všechny strany. Něco moderních samplů, ovšem decentně, nebojte. Dvojka hýčká největší hit alba "Sunset Station" - hard rocková vypalovačka, jak má být, s výborným refrénem. "Glow In The Dark" má trojku a vrací nás do soumraku, pomalu ukapávajíc k věčnosti. "House Of Card" je ploužáček, ovšem řádně našponovaný vnitřním pnutím. Pětku vypaluje skutečný nášleh, "Bless In Child". V takové rychlosti jsme snad Jorna ještě nezastihli, refrén uklidňuje a kolečko se několikráte otočí. Polovinu odděluje další rockeřina, spíše v pomalejším tempu vystřihnutá, "Captured". A je tu titulní skladba, Arkovská slušelo by se napsat, ovšem progresivní škopkové čarování podobného ražení bych od Hellhammera skutečně nečekal. A vidíte, přesto jsem se dočkal… Necelé tři minuty hitové rockůvky "Christin" připraví půdu pro závěrečnou válcovnu "Bridges Will Burn". I stopáž je tedy akurátní.
Závěrečné resumé? Jorn Lande zkrátka shrnul všechno nejlepší, co na své hudební cestě potkal a výsledek prostě nemůže zklamat. Půlbodík nechť si odečtou nevěřící Tomášové, nepřejícníci, závistivci a lidé duchem nepřítomní. Pro nás ostatní, především pak příznivce ARK a BEYOND TWILIGHT, naprostá povinnost.
Jorn Lande je na roztrhání. Jen co nazpíval desku ARK, hnedle ohromil s BEYOND TWILIGHT a aby toho nebylo málo, hlásí se druhou sólovkou. Jde na ní především o hard rock, ale to by nesměl být Jorn, aby se nedělo ještě něco navíc. Záležitost, která je hodně v pořádku.
8 / 10
Jorn Lande
- vokály
Tore Moren
- kytary
Sid Ringsby
- basa
Jan Aksel "Hellhammer"
- bicí
1. Tungur Knivur
2. Sunset Station
3. Glow In The Dark
4. House Of Cards
5. Bless The Child
6. Captured
7. Worldchanger
8. Christine
9. Bridges Will Burn
Vydáno: 2001
Vydavatel: Frontiers Records
Stopáž: 42:29
Produkce: Jorn Lande
Studio: Panser studio - Oslo (Norsko), Jailhouse studios – Jylland (Dánsko)
tak to je moje naj od Landeho ....vyyyborny album...a ked si vypocujem skladbu Sunset Station stale ju aspon tri dni nemôzem dostat z hlavy :-D
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.